Popis
Rorýsovníky se zásadně instalují na dostatečně vysoké budovy – výška by měla být 5 – 20 metrů nad nejbližší překážkou (střecha, balkón, pergola apod.). Přímo před a pod budkou nesmí být nic, co by ptákům vadilo ve spodním příletu k budce – stromy, jiné budovy, střechy apod. Přílet k budce musí být vždy volný, rorýsi se nedokáží „proplétat“ mezi větvemi nebo přelétávat stříšky a zábradlí balkónů! Na stěny budov nebo nejlépe pod přesah střechy, případně balkónu nebo římsy je pak ideální rorýsovník přišroubovat dostatečně dlouhými vruty buď za nerezové úhelníky, děrovanou pásovinu z nerezového nebo pozinkovaného plechu, nebo přímo za zadní stěnu budky případně stříšku. Je možné také rorýsovník zavěsit do držáků na zahradní truhlíky za balkónové zábradlí (květiny v truhlících mohou klidně být nad budkou, pokud jí převislé šlahouny nepřekryjí vletový otvor). V některých případech je možné mít rorýsovník i přímo připevněný na parapetu okna – vletový otvor ale v tomto případě musí vždy mírně přesahovat okraj parapetu, aby před vletem nevznikl, pro rorýse nepřekonatelný, schodek. Dobré je budku pro rorýse orientovat vletem na severní, východní nebo západní stranu, vždy ale tak, aby byla pokud možno krytá před přímým poledním sluncem. Rorýsi hnízdí koloniálně, společnost jiných hnízdních párů jim nevadí (spíše naopak, preferují místa, kde mohou hnízdit společně) za předpokladu, že každý hnízdící pár má svou dutinu, se svým vletovým otvorem. Proto je vždy dobré vyvěsit několik rorýsovníků vedle sebe. Náš typ je možné vzájemně sešroubovat s dalšími stejnými budkami buď přes boční stěny, nebo stříškou a dnem – můžeme tak vytvořit celou řadu nebo i stěnu hnízdních dutin. Pro přilákání rorýsů k novým rorýsovníkům je většinou nutné v prvních letech v blízkosti dutin přehrávat teritoriální hlas kolonie (rorýsí pískání). Nahrávku je možné stáhnout na www.rorysi.cz, přehráváme ji na začátku hnízdního období v květnu až červnu, vždy hlavně ráno a večer (hlas by měl být slyšet na min. 200 metrů). Rorýsi jsou svému hnízdišti nesmírně věrní, každý rok se na něj vracejí a obsazují stejnou dutinu – proto našimi prvními „nájemníky“ budou nejspíše mladí ptáci, kteří hledají své první hnízdiště, nebo páry, které o svou dutinu přišly. Rorýsovníky není nutné každoročně čistit, občas je ale potřeba budku opravit – vyměnit krytinu stříšky nebo ji přetřít novou lazurou (přibližně jednou za 5 let).
Může se stát, že Vaše budka zůstane nějakou dobu neobsazená, nebo ji naopak obydlí jiní nájemníci než původně zamýšlení. Ptačí budky často obsazuje i hmyz žijící v dutinách (čmeláci, vosy, sršni) nebo netopýři. I tyto druhy plní v přírodě svou funkci (vosy a sršni jsou třeba velmi významní lovci dalšího hmyzu, včetně pro nás často škodlivých druhů, čmeláci jsou významní opylovači mnoha druhů rostlin atd.) a určitě nás nic neopravňuje je vyhánět jen proto, „že se nám v budce nelíbí“. Stejně tak pokud nám budku obsadí vrabci místo sýkorek, nijak to nesnižuje její význam (v dnešní době, kdy je vrabec na rozdíl od sýkor mizejícím druhem, spíše naopak). V naší přírodě většina ptáků hnízdí už od brzkého jara, mnoho druhů až do podzimu – sýkory běžně hnízdí dvakrát až třikrát ročně, přičemž v každém hnízdění mohou mít až deset mláďat. Často se stává, že se část snůšky nevylíhne, slabá nebo nemocná mláďata v hnízdě uhynou, nebo je rodiče dokonce sami z dutiny vyhodí, aby zajistili prostor a potravu silnějším potomkům. Není vyjímečný ani úhyn celé snůšky – může k němu dojít vlivem nepříznivého počasí nebo predace některého z rodičů. Hnízdící pár vždy vyhodnocuje rizika spojená s udržením současného hnízda a v některých případech může být pro rodiče výhodnější stávající hnízdo opustit a raději ještě rychle založit novou snůšku jinde. Stejně tak úspěšný predátor může mláďata i rodiče ulovit a (pokud se nejedná o naši domácí kočku) i to je prostě součástí přírody – dravý živočich není nijak krutý, zlý nebo škodlivý, jen se snaží zajistit pokračování svého druhu stejně jako ostatní. Nemá tedy smysl být přehnaně nešťastný z nevylíhlé snůšky nebo zlořečit a pronásledovat dravce (nebo straky, sojky, ťuhýky, lasičky,…), kteří jen prostě byli zdatnější nebo chytřejší než ostatní. My nejsme ti, kdo mají právo soudit přírodní procesy, měli bychom je ale sledovat a snažit se je pochopit – k čemuž nám skvěle poslouží i naše ptačí budka!